Aby mohl člověk začít s horolezectvím nebo menším lezením, je zapotřebí mít vztah k přírodě, odhodlání, chuť a touhu překonávat sebe samého. Horolezectví v žádném případě není o soupeření a o lehkomyslnosti. Ba právě naopak! Je nutná týmová spolupráce a zodpovědnost.

Historie horolezectví

Do konce 18. století bylo horolezectví záležitostí jen jistého okruhu lidí, kteří na takovou aktivitu měli prostředky a čas. Až později se horolezectvím začaly zabývat další vrstvy obyvatel.

Počátkem 19. století se začaly rozlišovat 2 směry – horolezectví a lezení (dnes sportovní lezení po skalách).

V západním světě představoval jakýsi průlom v horolezectví výstup na Mt. Blanc v roce 1786. Zasloužili se o něj Balmet a Paccard. Vůbec první horolezecký klub vznikl v roce 1857 a jmenoval se Alpine Club. Horolezectví jako sport se začalo uznávat někdy od poloviny 19. století. Dvacáté století bylo ve znamení velkého rozmachu techniky a tím i horolezecké výstroje. První osmitisícová hora byla zdolána v r. 1950, nejvyšší horu světa Mt. Everest pokořil v r. 1953 E. Hillarym. Pak už se začaly zdolávat vrcholy všech osmitisícových hor na světě.

Horolezectví lze v zásadě rozdělit podle terénu, a to:

 - lezení na umělých stěnách, obvykle v hale
 - bouldering, lezení bez lana obvykle nízko nad zemí
 - sportovní lezení krátkých cest na skalách
 - lezení v horách
 - bigwall, vícedélkové až vícedenní cesty na skále
 - lezení ledů
 - drytooling, překonávání skalních partií s mačkami a cepíny jako při lezení ledů
 - horolezectví v ledovcových velehorách
 - výškové horolezectví (ve vysokých velehorách)
 - buildering, lezení po budovách a mostech 
 - závodní lezení

Vybírejte z naší nabídky lezeckého vybavení:
 

Horolezecká výstroj

Pokud chcete provozovat skutečné horolezectví, neobejdete se bez kvalitní horolezecké výstroje.

Horolezecké karabiny se řídí normou ČSN EN 12 275. Rozlišujeme několik druhů karabin.

Lana pro horolezectví mohou být jednoduchá, poloviční nebo dvojitá. Lano se používáním postupně opotřebovává, což ovlivňuje jeho nosnost. Nejvíce se lano opotřebovává při rychlém slaňování a tření o ostré skalní hrany.

Sedací úvazek neboli sedák se skládá z bederního pásu a nohavic. Je opatřen sponami, které zajišťují regulaci obvodu pasu a nohaviček. Úvazky bez polstrování jsou lehčí a skladnější, s polstrováním jsou zase pohodlnější.

Hrudní úvazek neboli prsák slouží pro zajištění větší stability těla a hodí se pro delší a náročnější výstupy. Prsák se nepoužívá samostatně, nýbrž se jedná o doplněk sedacího úvazku.

Jistící a slaňovací pomůcky zahrnují slaňovací osmu, slaňovací brzdy a jisticí kyblík.

Bouldering

Bouldering je jedním z druhů lezení, které se provozuje bez lana, čili v menších výškách a na nízkých skalách.

Slovo bouldering je odvozeno z anglického boulder (balvan).

Bouldering má značnou oblibu především mezi začínajícími lezci, protože má minimální nároky na výstroj a zkušenosti.

Průkopníky této techniky byli Britové v 80. letech 19. století. Bouldering byl nejprve pouze formou tréninku horolezců k lepší připravenosti pro výstupy na hory. Bouldering jako samostatný sport začal praktikovat gymnazista John Gill, a to v 50. letech 20. století.

Typickým terénem pro bouldering jsou menší skály, skalky a balvany. Pro větší bouldery se používá označení „high bally“. Bouldering lze praktikovat i na umělých skalách.

Drytooling

Drytooling je horolezecká disciplína, při které se k lezení po skále používají cepíny a mačky. Jde v podstatě o integrální součást ledolezení a jeho pokračování v místech bez ledu. Někdy se také používá termín mixové lezení. Drytooling se později vyvinul též v samostatnou disciplínu, která led nemusí vůbec potřebovat. Drytooling/ledolezení se rozdělil na závodní a přírodní na skalách.